Na sobotní odpoledne jsme s kolegyní Martinou připravily workshop pro skupinku lidí, kteří jsou propojeni s organizací Pečuj doma, která se věnuje lidem pečujícím jak laicky doma nebo i profesionálně v sociálních službách. S kolegyní Martinou jsme se těšily, že přivítáme devět přihlášených osob, ale parné počasí udělalo své a dorazily nakonec čtyři statečné ženy. Po krátkém přivítání a vyřízení formalit jsme se pustily rovnou do představování a dále do toho, o čem vlastně ten pojem Lesní mysl je. Martina si připravila důležité body na tzv. flipchart a chopila se důležitého úkolu vysvětlit teorii Lesní mysli. Všechny ženy se postupně představily a nastínily svoje životní zkušenosti, dokázaly popsat, co je trápí a proč se vlastně kurzu účastní. Také popsaly svoje očekávání od kurzu. Zhruba po hodince jsme se domluvily, že se přesuneme do lesa na praktická cvičení. Po chvíli, kdy jsme vstoupily do lesa nás všechny napadla naprosto stejná myšlenka a to, že je nám v lese příjemně, už jen z toho důvodu jak nás ovanul svým vlahým klimatem a ochránil nás před horkými slunečními paprsky. Po chvíli jsme začaly prvním zastavením, kde jsme se na pět minut ponořily do lesního života tím, že jsme nechaly okolí působit na naše sluchové smysly. Všechny ženy sdílely své pocity a bylo to velmi zajímavé. Poté jsme se vydaly do kopečku, na jehož vrcholu jsme se rozhodly, že se zastavení bude nést v duchu vzpomínání na určité skutky, které se děly v minulém týdnu. Tohle cvičení bylo rozděleno na dvě fáze a ženy se s tím popasovaly velmi šikovně a s rozmyslem. Po tomto cvičení nás čekala delší cesta v mírném stoupání. Po diskuzi o tom, co nás v životě dělá šťastnými jsme se vrhly na trochu dynamičtější cvičení s názvem Vědomá chůze. Tohle cvičení v ženách vyvolalo různé otázky, na které jsme hledaly společně odpovědi. V uvolněném duchu jsme pokračovaly k poslednímu cvičení, které se nazývá Strom vděčnosti a dle názvu jde odvodit, že je to cvičení, které nás směruje k tomu, hledat v životě to dobré. Cestou zpátky na základnu jsme se ještě jednou zastavily a kolegyně Martina nás provedla dechovým cvičením a jemně ženy pobídla k porovnání svých pocitů na začátku, před prvním cvičením v lese, tak k pocitům aktuálním. Věřím tomu, že se nám vše dalo vyčíst z obličeje a uvolněných mimických svalů, ale ženy to potvrdily i slovně ve svých hodnoceních. V poslední hodince jsme se věnovaly hodně odpovědím na otázky účastnicím a také tomu, co Martina zaznamenala na flipchart. Došlo i na praktické rady jak Lesní mysl zařadit do běžného života, aby se mohl člověk cítit lépe. Všechny jsme se naladily na podobnou notu a bylo to znát i mezi účastnicemi, které si mezi sebou vyměnily kontakty. I já s kolegyní Martinou jsme odcházely s dobrým pocitem z proběhlých čtyř hodin.

V krásném parku brněnské Kociánky jsme se vzájemně setkali při workshopu Lesní mysli. Na tuto akci se přihlásilo 13 lidí, ale nakonec jsme se sešli v počtu devíti osob. Po úvodním představení a povídání o čem vlastně Lesní mysl je, následovalo sdělení co od kurzu vzájemně očekáváme. Po té už jsme se rovnou vrhli na praktická cvičení. První cvičení bylo tzv. vědomá chůze, dále pak následovalo cvičení pod krásnými třemi buky, tam jsme pocítili jak je k nám okolí parku vstřícné, kdy se v “našich“ třech minutách poslouchání zvuků, rozezpívalo snad pět ptáčků a nad hlavami nám ve větru tancovaly lístečky ostošest. Po tomhle cvičení jsme se přesunuli trošku výše do prostoru, o kterém vím, že skrývá hezký mech. Ten byl právě tím nejdůležitějším k dalšímu cvičení. Měla jsem velkou radost, že naše lesní parta byla víc a víc sdílnější a mohli jsme otevřít i velmi zajímavá témata. Cestou za dalším cvičením jsme měli kratičkou přestávku, kdy jsem na zem poskládala papíry, kde bylo popsáno co a za jak dlouhou dobu, našemu tělu přináší benefity působení lesa. Další zastavení nám poskytlo hezké zázemí pod stromy na dřevěných lavicích, kde nás čekalo cvičení s názvem strom vděčnosti. K tomuto cvičení mohu jen říct, že je mi osobně velmi blízké, protože člověk hledá to hezké, v životě. Před závěrečným cvičením jsme se přesouvali pomalým tempem a diskutovali jsme na různá témata, také jsme obdivovali vše zelené, co se v parku nachází. U jezírka jsme zakončili naši cestu. Absolvovali jsme poslední cvičení zaměřené na hodnoty v životě. Ze závěrečného hodnocení všech účastníků jsem měla velmi dobrý pocit a na závěr bych vypíchla slova účastníka Josefa,‘‘hrozně mě překvapilo, že cvičení, které je zaměřeno na sebepéči a psychohygienu, může trvat jen tři minuty, to je skvělý…někteří lidé se snaží různou složitou meditací najít klid a tady to jde za pár minut …‘‘

V měsíci květnu proběhl oficiálně první “Den parků”v brněnském parku Lužánky. Různé organizace nabízely a popisovaly svoji činnost a my jsme měly za Lesní mysl informační stánek v hezky zeleném zákoutí. Akce proběhla ve velmi klidném duchu a lidem, kteří zavítali k našemu stánku, jsme se pokusily teoreticky vysvětlit v čem spočívá kouzlo Lesní mysli a jak se dají praktikovat cvičení v běžném životě. Ti odvážnější si cvičení vyzkoušeli na vlastní kůži a všichni byli překvapeni jak je to příjemné ve stínu stromů jen tak naslouchat a uvolnit se. Myslím, že naší čtyřčlenné sestavě – Andrea, Jana, Martina a Adriana se podařilo vypíchnout to důležité, lidem jsme předaly informační letáčky s krátkým popisem Lesní mysli a dalšími akcemi, domácí sušenky a dobrou náladu, která se s přibývajícím časem ještě násobila. Tak věříme, že snad zase za rok se v parku sejdeme …